Každá báseň je bota
a každá druhá bota je báseň.
 
Je báseň, která jde dál než bota.
Je báseň, která dupe, a báseň, která klape,
báseň, z které bolí prsty na nohou,
a k tomu by si nikdo neměl nazouvat cizí verše.
 
Jsou letní haiku,
dlouhé zimní básnické skladby,
a podzimní texty, které smyje první déšť.
 
Mladí si obvykle nazouvají dospělé básně
omylem naruby
a o to více mládnou,
dospělí básním nezavazují tkaničky.
 
Nové básně skřípou,
staré mlčí.
 
Je báseň na útěku,
báseň, která vede domů,
a báseň, kterou musíš zout, když vcházíš,
abys měkce, mělce, rytmicky nazul
úplně jinou báseň.
 
Nemusíš pálit kůži,
abys podrobil báseň zkoušce,
stačí se jen postavit na ulici a říct: „ztratil jsem se“.

_Překlad: Zofia Bałdyga