V bahnitém jezeře obklopeném horami
bydlím já a dva – tři miliony povědomých ryb.
Starci, kteří slyšeli o moři, už dlouho nežijí.
Skály zůstávají nehybné: přizpůsobili jsme se.
Nudíme se ráno,
nudíme se o polednách,
pak přichází host a hází kamenem.
Vzrušení nám bere dech, mrskáme se,
vyskakujeme nad hladinu a padáme dolů, lapáme po dechu
pouštíme se do tance, propletení, překroucení, propojení,
spirálovitě, válcovitě, oválně.
A nudíme se večer,
a nudíme se v noci…
Přichází den, čekáme hosta.

_Překlad: Zofia Bałdyga