Je-li tvoje země skalnatá a suchá,
napiš báseň, co ulehčuje život

Náš prezident, který je, jestli si pamatuji správně, jazykovědec,
píše na zadních stránkách dohod básně
o samotě a zármutku,
píše o demisi ve chvílích zoufalství…
A opozice rýmuje nadávky
a my rytmicky skandujeme.
Ministr obrany věnuje své písně válce,
aby obměkčil srdce zlého souseda,
a aby dělové koule mohly dopadat neslyšně.
Ředitel Centrální banky čte o krizi ve volném verši,
a novinář skládá čtyřverší o nedávných nehodách,
zejména o spontánních sebevrazích,
kteří si nechávají básně v kapsách.
Bezdomovci polehávající u zdi
píší akrostichy věnované chladu a hladu…
                                                        
Když je život příliš těžký
rozděl
ho
do
veršů,
aby se žilo snadněji.
 
A pokud nevíš, co říkat, zejména o genocidě,
o ztracené vlasti a o nepříteli,
rozhodně napiš báseň,
aby šlo učebnice dějepisu vůbec vstřebat.
 
A asi ani nemusíme říkat,
že pokud tvá země je samá skála a hlína,
abys své mrtvé pochoval básní,
ať je jim země lehká.

_Překlad: Zofia Bałdyga